Norsko
Jak se tam jezdí?
Na silnicích je velmi málo aut, jezdit se dá skoro všude. (Jen na známé E6 je skutečně velký provoz.) Občas z některých silnic a tunelů vyhání cyklisty zákazem, ale vždy existuje rozumná alternativa, kudy na kole projet.
Povrch číslovaných silnic je kvalitní, u ostatních silnic je to různé. Od asfaltu, přes klasickou polňačku až po štěrk. Kromě přejezdu z Reny do Lillehammeru (což bylo po cestách, které na automapě ani nejsou značené) vše v pohodě sjízdné na kole.
Silnice pod Galdhøppigen je něco mezi asfaltem a ujezděnou hlínou. Při sjezdu je potřeba kličkovat mezi dírami, ale jde to. Silnice pod Kyrkju (na Leirvassbu) je poměrně kvalitní asfaltka.
Vertikální členění odpovídá tomu, že v Norsku jsou hory. :-) Skrz údolí se dá jezdit poměrně dobře, sklon je mírný. Ale ani není problém potkat pořádné stoupání (a dlouhé) stejně tak jako pořádné sjezdy, při kterých si brzdy náležitě užijí.
Na silnicích platí nebezpečně často přednost zprava. Snad i na kruhových objezdech. Ale občas zase ne. Je v tom docela binec a je potřeba si dávat pozor (no, občas spíš hodit korunou :-). Řidiči naštěstí jezdí dost ohleduplně, takže jsme během naší výpravy žádné kritické následky nezaznamenali.
Jak se tam spí?
Je možné přespávat alespoň 150 metrů od obydlených domů. Rozdělávat oheň se přes léto nesmí (smí se jen ve vysokých horách, kde je jen skála). Kempovat se nesmí kolem silnic do Jotunheimenu. Přesněji řečeno, je zakázáno kempovat méně než 100 metrů kolem odboček ze silnice č. 55 na jih ke Galdhøppigenu. (Na Spiterstulen a na Juvasshyttu.) Dále kolem silničky na sever od Lomu. Jiný explicitní zákaz jsme během naší cesty nepotkali.
V hustěji osídlených údolích (např. silnice 255 na prvních několika desítkách kilometrů od Lillehammeru) je problém najít vhodné místo ke spaní. Domečky tam jsou rozloženy rovnoměrně po celém údolí a veškerá rovná místa zabírají pastviny a pole. Vždycky jsme rozumné místo našli, ale chce to počítat s tím, že hledání chvíli zabere a možná bude potřeba nastoupat nějakou stovku metrů nahoru z údolí.
Jak se tam nakupuje?
Nejlevnější obchody s potravinami jsou Kiwi, REMA 1000 a RIMI. Jsou v téměř každém větším městě. Levný chleba je potřeba nakupovat co nejdřív dopoledne (ráno). V sobotu mají obchody kratší otevírací dobu, v neděli (většinou) zavřeno.
Další zajímavé informace
Je tu opět spousta borůvek. Jen už pomalu přezrávaly a na konci cesty Norskem už nebyly skoro žádné.
V Jotunheimenu jsme potkali spoustu Čechů, kteří tam přijeli autem. Při výstupu na Galdhøppigen jsme potkali snad víc Čechů než Norů. :-) Jinak Galdhøppigen je poměrně profláklý cíl, takže je tam celkem dost lidí. Ten den, co jsme tam byli my (za opravdu hezkého počasí) nahoru vylezlo přes 200 lidí. Naopak kdekoliv jinde potkáte vetšinou maximálně pár lidí za celý den.
Trajekt z Osla je podstatně levnější u ColorLines. Tam navíc nějak moc nelpí na kajutách (4 místná kajuta pro pět lidí byla v pohodě) a ke studentské slevě nechtěli žádný průkaz, stačilo říct že jsme studenti (takže tvrzení na webových cenících, že to platí jen pro vysokoškoláky, je trochu irelevantní). Na přímý dotaz u pokladny nám u ColorLines spočítali asi třikrát nižší cenu než u StenaLines.
