Skandinávie 2004

Polsko

Celková vzdálenost ujetá v Polsku je 405 km.

Všichni jsme se sešli v Praze, složitě propočítali kolik kterých valut potřebujeme, sepsali jsme další nákupní seznamy a vyrazili do města. Nejprve vyměnit peníze a koupit věci jako cyklomateriál, PB bomby apod. Nakonec jsme se vydali do Tesca v Letňanech nakoupit zásoby jídla. Honza jel ještě večer domů (do Mladé Boleslavi) s tím, že se k nám zítra cestou vlakem připojí. Vzal s sebou i nějaké jídlo, čímž způsobil jeho „jídelní“ skupince mírný chaos v evidenci zásob. Nakonec toho ale až tak moc nezapomněli a hlady během cesty nikdo netrpěl. :-)

Večer a v noci balíme a dokončujeme přípravy na cestu. Já spím asi hodinu, ostatní trochu déle.

Brzo ráno vstáváme a na poslední chvíli se řítíme na vlak. Danka, Zuzka a Tritas asi půl hodiny před odjezdem. Já vyrážím ještě chvíli za nimi. Zamykám byt a řítím se po téměř prázdné magistrále z Pankráce na Hlavní nádraží. Nakonec jsme všichni ve vlaku. Ve vlaku do Turnova postupně přibývají kola a nakonec jich je tam asi 20. Naštěstí je tam pro ně speciální velký oddíl vagónu. V Liberci potkáváme Honzu, pak cpeme kola (naštěstí už jen našich 5) do motoráčků do Černous. Tam dorazíme přibližně v poledne.

Směr jízdy zvolíme spíš podle azimutu a po chvíli potkáváme cyklosměrovník, na kterém je nějaký polský název. To nás utvrzuje v tom, že jedeme správně. Ještě se ale radši zeptáme člověka ve vsi s krásným názve Ves. Říká, že na velký přechod jedeme úplně blbě, ale je tu kousek malý pro pěší a cyklisty. Skutečně se po chvíli objeví směrovník s údajem 0,5 km. Kousek za ním značka „silnice se v zimě neudržuje“ … no, silnice … :-) Přechod je naprosto opuštěný, ale jak se dočteme na ceduli, tak se smí používat jen během některých hodin během dne. My jsme tam v dobu, kdy je přechod otevřen, takže pozdravíme imaginárního celníka, pojedeme a kousek za závorou se zastavíme na oběd.

Asi v jednu hodinu už vyrážíme dál do Polska. Silnice na Zgorzelec, provoz rozumný, silnice v rekonstrukci s podporou EU. Po krajích silnice jsou vymačkané „zhupy“, asi od četných autobusů. Na jednom takovém se málem vysekám, když ho proletím s rukama na véčku. Naštěstí to skončí jen tím, že zbytku výpravy předvedu několik kliček přes celou silnici. Alespoň vím, že si na kombinaci véčka a naložených předních tašek budu muset dávat trochu pozor. Jedeme dál ve vláčku, předjíždíme polské cyklisty, kteří se před námi snaží ujíždět (ale neúspěšně). Ve Zgorzelci zjistíme, že nám zmizeli Danka a Honza. Objeví se asi za 10 minut a Danka upozorňuje na své zadní světýlko. To na první pohled vypadá jako kdyby po ní někdo střílel a trefil se do světýlka. Ovšem ta podivná protavená díra ve skutečnosti vznikla tím, že se světýlko (celkem nepochopitelným způsobem) přitulilo k plášti a ve funkci brzdy absorbovalo většinu energie rozjetého kola. Světýlko přesto stále svítí a škody na plášti nejsou kritické, takže můžeme pokračovat.

Trefíme silnici 351 a pokračujeme na Zagań. Spousta lesů, mírné vlnky nahoru a dolů, jedeme poměrně rychle. Po nějaké době pro změnu postrádáme Tritase. Po nějaké době se objeví … hurá, první defekt. Duši má sice u sebe, ale pumpičku už ne, tak ten kus za námi musel dotlačit. Vyměňuji duši a s překvapením zjišťuji, co považují Tchajwanci za šíři 32. Naštěstí ji dávám do předního pláště velikosti 23, takže bez problémů.

Hozna je zvědav, jak bude vypadat jedna z hlavních Polských silnic – číslo 18 (E36). Je přes ni sice nadjezd, ale jinak nic moc. Jeden pruh každým směrem, provoz veskrze žádný. Asi v 10 hodin dojedeme kousek za Nowogród Bobrzański. Spíme v krásném čistém borovém lese, já se Zuzkou pod širákem, zbytek výpravy si staví stan.

Vstáváme přibližně v osm, po nedaleké lesní cestě projíždí skupinka cyklistů, ale nevšímají si nás. Vyrážíme na Krosno. Tam chceme mimo jiné i doplnit zásoby chleba. Nejprve narazíme na nějaké obchodní centrum, kde mají mimo potravin snad vše. Tritas na jednu paní vysype spoustu slov ve smyslu jídlo v několika jazycích. Odpovědí na vše je mu ukázání směrem dál po silnici, tak tam vyrážíme. Potkáme malý obchůdek. Půlkilový světlý chleba asi za 1,55 zl. Ještě si tam kupujeme zmrzliny (jedna stojí kolem 1 zl). Pak ještě potkáme supermarket, ale už stejně nic dalšího nepotřebujeme.

Pokračujeme po trase Gestowice, odbočit na sever, Torzym, Lemierzyce. Kvalita silnic silně proměnlivá a korelace s typem značeným v mapě dost nízká. Občas krásný asfalt, občas děravý a zvlněný (nic moc), občas asfalt na půlce silnice a na druhé půlce písek (že by úsporná opatření? :-)). Ve vsích často naprosto hnusné velké kostky (snažíme se je objíždět po pískových krajnicích, nicméně tam zas naložená kola předvádí krásné smyky). Dva defekty. Nejprve já a pak, chvíli po skončení diskuze o statistice a pravděpodobnostech, opět Tritas. Během doby, co opravuje, obědváme a pak ještě dlouho odpočíváme a čekáme, až přejde polední vedro.

V Lemierzycích nakupujeme chleba (jak je světlý, tak rychle mizí) a jogurt na večeři. Dalším cílem je Witnica, poblíž které chceme zakempovat. Po cestě je pár křižovatek a automapa silně nestačí. Ptáme se na cestu nějaké místní paní (Hozna se původně chtěl zeptat několika mladých holek, ale ty před ním utekly :-)). Po otázce na Witnicu nás někam posílá a dodává cosi o mostech a o tom, že to (asi) jde i jinudy, čemu moc nerozumím. Vyrážíme tedy směrem, který jsem pochopil. Po chvíli se zase najdeme na mapě a zjistíme, že paní nás poslala oklikou po silnici 131. Po dalším zkoumání mapy si všimneme, že na původně zamýšlené silnici je nakreslena řeka přes silnici (že by brod?), takže paní asi věděla, kam nás posílá. V Przemyslawi ještě nabíráme vodu. Paní je z nás mírně zmatená, tak nám nejdřív přinese 2l láhev minerálky a teprve pak pochopí, co chceme. Dojedeme na silnici 132, ale místo na Witnicu pokračujeme rovnou na sever. Na vršku najdeme místo na přespání. Smíšený les, chvíli trvá nají dostatečně velký vodorovný plac, ale nakonec v pohodě. Tritas nejdřív stan stavět nechce, pak ho ale Honza přesvědčí a během 4 minut jej postaví. Ve stanu spí jen Hozna a Tritas. Během noci Honzu vzbudí imaginární daněk, jinak v pohodě.

Vstáváme v půl osmé, vyrážíme nakonec až po desáté. Mezitím sbíráme borůvky, já dopisuji deníček, diskutujeme o všem možném … Další záchytný bod je Tamów. Kvůli drobné chybě v navigaci místo toho dojedeme do Lubna. Naštěstí tam pokračuje silnice přibližně správným směrem. Sice ji nemáme na mapě, ale vesničané nám Tamów po ní potvrdí. V Tamově jdou někteří opět dokoupit chleba a nabrat vodu, já mezitím fotím kostel. Dál jedem přes Myślibórz na Gryfino. Cestou se zastavujeme na oběd. Začíná se trochu zatahovat, pak mraky zase zmizí, ale je stále nějak divně a bouřkově. No, uvidíme.

Rozhodujeme se jet do Štětína, ale s tím, že pár kilometrů projedeme přes Německo. Připadá nám totiž, že jet do Štětína z východní strany by znamenalo poměrně velkou zajížďku než by jsme se dostali přes Odru. Po hezkém sjezdu dorazíme do Gryfina a podle směrovníků se vydáváme do Německa. Asi po 2 km dojedeme k celnici a poprvé někoho zajímají naše pasy. Od celnice nahoru a vpravo se odbočuje až na skutečně velké křižovatce, kde je i směrovník (předchozí odbočky nás ale poměrně dost mátly). Pak další celnice a postupně Štětín. Začíná foukat dost silný vítr, naštěstí většinou do zad. Ale stačí chvíle na kruháči proti a stojí to za to. :-) Pak začíná pršet, tak rychle dojíždíme k Tescu a schováváme se uvnitř. Vydáváme se na větší nákup. Mají tmavý chleba (hurá) a jakési oplatky (trochu větší než tatranky) za 0,79 zl. Pak ještě s Tritasem prohlížíme podrobnější mapy okolí. Zajímá nás hlavně (ne)existence přechodu v Dobieszczyně. Silnice tam skutečně vede, ale s přechodem je to sporné. Rozhodujeme se, že to tedy vyzkoušíme prakticky. Nicméně to bude až zítra.

Vypadá to, že Štětín budeme muset projet přes centrum. Alespoň se přitom chceme podívat po nějaké restauraci a najíst se (jak alespoň předpokládáme) naposledy za rozumnou cenu. Po pár dotazech nám někdo poradí směr, ale ceny přes 15 zlotých jen za jídlo nás moc nepotěší. Mezitím začne další vlna pořádného slejváku, tak se schováváme pod stříškou na ulici. Než trochu přestane pršet, rozhodneme se, že půjdeme zkusit ještě pizzerii. Tam to vypadá lépe. Mají hodně velkou kuřecí pizzu (stačí pro dva až tři lidi) za 23 zlotých. Tak tam zajedeme. Ochotně nám tam zprovozní a otřou židličky venku aby jsme mohli být u kol. Pak zas začne trochu pršet, ale úspěšně využijeme slunečník jako deštník, takže se najíme bez problémů. Nakonec sesbíráme všechny polské drobné, co máme a zjistíme, že máme navíc ještě asi 2 zl v naprosto drobných. Tak jim tam necháme hezkou hromádku jako spropitné.

Už za tmy jedem někam za Štětín přespat. Vyskytnou se problémy s pamětí a interpretací mapy zkoumané v Tescu, takže dojedeme do naprosto nečekaných zapadlých končin Štětína. Místní nám radí každý něco jiného a je to většinou dost nepochopitelné. Nakonec Tritas potká někoho, kdo mu umí smysluplně a správně poradit. Podle Tritasových instrukcí se už dostaneme na ulici Velkopolské armády a pokračujeme konečně ven z města a na Tanowo. Projedeme pár vesnic a okolní lesy už začínají připomínat víc les než park. Honza se rozhodne, že dneska už dál jet nechce a vybere místo k přespání. Stavíme se Zuzkou poprvé stan a kupodivu se nám to i za tmy docela daří. Až po jeho postavení zjistíme, že pod ním máme nějakou noru, ale naštěstí se z ní v noci žádný obyvatel nechtěl dostat ven. :-)

1. 8.

Dnes jsme už větší část cesty projeli v Německu.